Pekelný plán

Mladý hrabě Nikolas Renard má namířeno opravdu vysoko, ale ve svých plánech se přepočítá. A jeho hlavním společníkem se pak na dlouhé měsíce stane Bible. Nikolas je rozhodnutý dokázat, že to, co je v ní napsané, má s pravdou pramálo společného. A ví, že na tom, jestli dokáže obhájit své přesvědčení, stojí jeho budoucnost.

Je to kniha o pokání a nepravděpodobném přátelství. Hlavní myšlenkou celého příběhu je zločin a trest, a to nejen ten pozemský. Je opravdu možné, aby existovalo něco takového jako věčné peklo? Mohou lidé opravdu navždy bojovat proti Boží lásce? Nikolas čelí nejen těmto otázkám, ale i své minulosti a trestu, který ho čeká za jeho šílený plán.

Přestože kniha odráží menšinový pohled na peklo, vykresluje zároveň to, jak rozdílné teologické názory dokáží křesťany znepřátelit. Je vůbec možné, aby k sobě David a jeho dávný kamarád Jean ještě někdy nalezli cestu, když si teď myslí o tom, jak je to se spasením, každý úplně něco jiného? Je i jiná možnost, než se rozejít ve zlém nebo je ještě něco, co by si mohli dát?

Příběh volně navazuje na knihu „Cesta domů“, ve které je David o sedmnáct let mladší a teprve začíná hledat Boha a sám čelí hrozným chybám, které udělal.

„Apokatastasis“ znamená obnovení a kniha je zamyšlením nad učením o obnovení všech věcí a o smíření.

Popis

Kniha zdarma zde: k011_Pekelny_plan-Marketa_Chaloupkova_PDF

Kratší ukázka:

Nikolas Renard se rychle oblékal a přitom si před zrcadlem nacvičoval sklíčený výraz. Za chvíli se dozví, že král je mrtev a že se stal následníkem trůnu a potřeboval vypadat dostatečně zarmouceně. Muselo to být věrohodné. Nic nesmí vzbudit ani stín podezření, že by snad králova smrt nebyla nehoda. Vždyť ho také stálo hodně peněz, aby to jako nehoda vypadalo. Zaplatil lodnímu kapitánovi za to, aby podpálil královu loď a zařídil to, aby se z ní král nemohl nijak dostat. Na otevřeném moři neměl mít král takhle brzy na jaře žádnou šanci ve studené vodě přežít. Nikolas si byl jistý, že zatímco on si nacvičuje smuteční projev, královo tělo už spočívá pár hodin na mořském dně.

Jeho ambice byly stejně hluboké jako širý oceán a byl zcela nenasytný, co se týkalo touhy po moci. Jen před pár lety opustil jako nejlepší student univerzitu a ani postavení jednoho z nejbohatších mužů na ostrově pro něho nebylo dost. Chtěl být někdo. Byl rozený vůdce a organizátor a měl tisíce nápadů, jak vládnout Le pays des Cygnes. Před dvěma roky zemřel jeho otec a Nikolase na chvíli uspokojilo stát se dědicem jeho panství a rozhodovat o svých dvou mladších sestrách, ale teď už chtěl něco víc. Věřil, že moc nasytí ten hlad a prázdnotu, se kterými se stále vnitřně potýkal. Jednou si splní všechna svá přání, a pak bude konečně spokojený. A jeho přání nikdy nebyla skromná. Chtěl být král.

Navíc doufal, že moc i nějak vyřeší patálii, se kterou se už pár týdnů bezúspěšně potýkal. Byl zasnoubený s dcerou jistého bohatého hraběte, ale zároveň se mu podařilo přivést do jiného stavu dceru místního velkostatkáře. Nina byla hezká a bystrá a on na chvíli podlehl jejímu kouzlu, ale jinak byla samozřejmě nikdo. A nejhorší bylo, že naivně očekávala, že si ji snad vezme. On, hrabě a budoucí král! Ona i její otec byli neodbytní a samozřejmě si dali záležet na tom, aby se o všem ihned dozvěděla jeho snoubenka. Jeho zasnoubení bylo zrušené a věno mladé hraběnky bylo v nedohlednu. Ale tím se teď Nikolas netrápil. Té obyčejné holky se nějak zbaví a až bude král, bude si moct i přes tenhle vroubek vybírat. Mladé dámy mu budou padat k nohám, a i kdyby celý ostrov nakrásně věděl, že má někde nemanželské dítě, bude jim to jedno. Věděl, že moc a bohatství jim pomůžou přehlédnout jakékoliv vady na kráse. Ty ale Nikolas neměl. Byl vysoký, pohledný, s neposednou kšticí hustých tmavých vlasů a osobitým smyslem pro humor. Jeho jedinou vadou na kráse byl jeho charakter. Jinak mu šlo vše, na co sáhl. Kromě všeho toho, co mu bylo dáno do vínku, měl fotografickou paměť a ještě navíc byl jazykový génius. Rok studoval v Anglii a za tu dobu se naučil výborně anglicky, mluvil slušně holandsky, během krátkého pobytu v Řecku a v Itálii si osvojil i oba tyto jazyky a ještě mnohem lépe zvládal jejich staré formy. Byl schopný bez problémů číst texty ve staré řečtině koiné i v latině.

A štěstí mu přálo i jinak. Králova manželka Anabela, za kterou se teď ubíral, porodila králi během těch jedenácti let, co byli svoji, už čtyři dcery a tím pádem tu nebyl žádný jiný následník trůnu. Jediné, čím by ho mohla převézt, by bylo, kdyby se znovu rychle vdala. S tím ale nepočítal. Ani devítiletá princezna Amélie ho nemohla podobným způsobem předběhnout. Když vstupoval do královy pracovny, byl myšlenkami někde u své budoucí korunovace.

Anabela vypadala rozrušeně. Však se také nebylo čemu divit. Pokynula mu, aby se posadil.

„Královská loď se dnes nad ránem potopila,“ řekla stísněným hlasem bez nějakého dalšího úvodu. „A posádka nebyla schopná mého manžela zachránit. Víte, co to pro vás znamená?“

„To je mi opravdu moc líto, madam,“ řekl Nikolas, jak nejsmutněji zvládl. „Předpokládám, že to znamená, že nelehké břímě vlády spočine na mých bedrech. Ale je to opravdu jisté? Víte, že naděje umírá jako poslední. Rád dám k dispozici svou vlastní loď a vydám se po králi pátrat. Třeba je přece jen nějaká šance, že se zachránil. Co se vlastně stalo?“

„To jste si nacvičoval doma před zrcadlem?“ zamračila se na něho Anabela. „Tyhle řeči? Že nelehké břímě vlády spočine na vašich bedrech?“

„Samozřejmě, že ne, madam,“ podíval se na ni Nikolas nechápavě. „Jak bych mohl něco takového vědět?“

„Nevím,“ pokrčila rameny Anabela. „Třeba tak, že jste zaplatil kapitánovi, aby tu loď nechal potopit, a to takovým způsobem, aby král neměl možnost dostat se záchranného člunu.“

Teď už nemusel Nikolas svůj nechápavý výraz hrát. Překvapeně se na ni podíval.

„Prosím?“ bylo jediné, na co se zmohl.

„Vy odpornej, zákeřnej, nenasytnej zmetku,“ vyprskla Anabela rozzuřeně. „Já toho chlapa miluju. Čekám s ním páté dítě. A mohla jsem o něj přijít jenom kvůli tomu, že někdo jako vy nemá ani špetku svědomí. Jak vás vůbec něco takového mohlo napadnout? Co za chorý mozek je k tomu potřeba?“

Anabela svůj projev nedokončila.

V tu chvíli se otevřely dokořán pootevřené dveře, které vedly z pracovny do královy soukromé koupelny a do místnosti vstoupil král David.

„To stačí, miláčku,“ zarazil svou rozezlenou manželku.

Nikolas se na krále podíval s nehranou hrůzou v obličeji.

„Tváříte se, jako byste viděl ducha,“ řekl král stroze. „Ale můžu vás ujistit, že jsem živ a zdráv a dostal jsem se v bezpečí domů, navzdory tomu všemu, co jste se snažil zařídit. Každopádně jsem ještě příliš rozčilený na to, abych se vámi zabýval. Stráže vás teď odvedou do vězení. Promluvíme si, až se na to budu cítit. V tuhle chvíli opravdu nevím, co bych měl s vámi dělat.“

Nikolas sklopil hlavu a nevzmohl se na jediné slovo. Král David otevřel dveře a stráže, které tam již byly připravené, odvedly mladého hraběte do vězení.

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí “Pekelný plán”

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *