Rozhovor

Markéta Chaloupková – rozhovor s autorkou

Jaký druh knížek píšete?

Zejména dobrodružné, určené pro mládež, ale čtou je i dospělí. Hrdinům je většinou 13-17 let. Pro nejmladší čtenáře je kniha „Nelíbejte Šípkovou Růženku“, nejblíž knihám pro dospělé je „Faraonova pečeť“. Napsala jsem ale i nějaké kratší povídky a dětské básničky.

Knížky jsem psala od roku 2007 do šuplíku a nyní je průběžně upravuji a vydávám. Zároveň jsem letos (2020) napsala knižní sérii Apokatastasis, která se zabývá teologickými otázkami, souvisejícími s peklem. Byl to pro mě krok, který jsem dlouho nechtěla udělat – psát pro dospělé, ale nakonec mě i to začalo bavit.

Jaká dobrodružství Vaši hrdinové prožívají?

Zápletky knížek jsou rozmanité – vysvobození zakletého zámku, pátrání po osudu autora, který vyškrábal do staré lavice složitý obrázek podivného městečka, artefakt ukrytý v hroudě uhlí, osudy ztraceného prince, pátrání po ztracené vzducholodi, nechybí ani Robinsonáda nebo cestování časem a křesťanské knížky.

Jakou knížku čtenářům doporučujete?

Strážce tajemství. Po převratu v království se ztratil následník trůnu a syn nepřátelského krále se ho snaží vypátrat. Je to příběh o šikaně a nečekaných přátelstvích. Knížka vznikla s odstupem třinácti let z několika mých prvotin a možná i proto mám k těmto hrdinům – Natanielovi a Barimovi – citový vztah. Navíc si myslím, že je to první knížka, ve které se mi podařilo vžít se víc do pocitů svých postav.

Snažila jsem se pak podobným způsobem přiblížit i Jáchyma z „Masožravé učebnice“ a Davida z „Cesty domů“. Postavy z předchozích knížek jsou o něco plošší, ale o co méně jsem se zdržela u jejich osobních pocitů, o to více jsem zase propracovala zápletky.

Co je Váš největší literární úspěch?

3. místo v literární soutěži Albatrosu s knihou „Tajemství staré lavice“ (2016)

2. místo v literární soutěži na discworld.cz 2012 – tam není taková konkurence, ale psaní povídek ve stylu Pratchetta mě bavilo, mám jich tam pět, na stupínku vítězů stanula povídka KAMA-ŠUTRA:

https://www.discworld.cz/clanky.php?section=povidky&ID_clanku=144

https://www.discworld.cz/clanky.php?section=povidky&ID_clanku=138

https://www.discworld.cz/clanky.php?section=povidky&ID_clanku=169

https://www.discworld.cz/clanky.php?section=povidky&ID_clanku=131

https://www.discworld.cz/clanky.php?section=povidky&ID_clanku=79

Nakolik se v knížkách odráží Vaše víra?

Mám knížky, které jsou čistě dobrodružné a nic křesťanského v nich nenajdete. Některé z nich vznikly na základě témat vyhlášených Albatrosem v rámci literární soutěže.

V „Tajemství staré lavice“ je zápletka s veršem z Bible a ve „Strážci tajemství“ a v knížce „Výprava na Dračí ostrovy“ vystupuje Smrtka, která je lehce inspirovaná Pratchettem a odvádí lidi do posmrtného života.

V křesťanských knížkách je něco málo z historie (vyvraždění valdenských v „Cestě domů“ a pronásledování protestantů po Bílé hoře v „Masožravé učebnici“). Faraonova pečeť je knížka na téma stvoření nebo evoluce? V každé z těchto knížek se někdo osobním způsobem setkává s Bohem.

Podrobnější vyjádření mých úvah o víře je v sérii Apokatastasis, ale i tyto knihy jsou především příběhem o lidech. Musím říct, že Nikolas Renard je postavou, která mi nakonec přirostla k srdci – arogantní a bezcharakterní muž, který prožije radikální proměnu a z celého srdce touží po smíření a přátelství krále, o jehož místo kdysi usiloval.

Čemu vlastně věříte?

Nepatřím k žádné organizované církvi, ale když mi bylo 13, tak jsem prožila setkání s Bohem, změnilo to můj život a vím, že Bůh je živý. Dřív jsem chodila do protestantských církví, ale časem jsem se tomuto myšlenkovému proudu vzdálila.

Jak jste se k psaní dostala?

Vždycky jsem ráda psala a četla a dlouhé roky jsem učila angličtinu a překládala. Do češtiny jsem mimo jiné přeložila některé dětské knížky od Franka Perettiho a už tehdy jsem chtěla něco podobného sama psát.

Dlouho jsem ale cítila, že to není to ono. Až když jsem se vdala, tak jsme s manželem dali dohromady Faraonovu pečeť. Pomáhal mi s odbornou částí a se zápletkami. Některé knížky vymýšlím sama, ale občas probírám zápletky s manželem, a když jsem v koncích, tak je to neocenitelná pomoc.

V jakém pořadí jsou knihy napsané?

Na to není až tak jednoduché odpovědět, protože jsem některé knížky přepracovávala, ale na druhou stranu je to pořadí do určité míry vodítkem – postupně jsem se učila propracovávat závěry, pocity postav i zápletky, takže ty nejstarší, ponechané v původní formě, jsou v tomto trochu ošizené. Vznikaly v tomto pořadí:

Ztracený klíč padlého rytíře, Strážce pokladu na Boží hoře, Synové padlých rytířů 2007-2008 – přepracováno v jeden příběh STRÁŽCE TAJEMSTVÍ (2020)

Pirátova schovanka 2008 – přepracováno ve VÝPRAVA NA DRAČÍ OSTROVY (2020)

Masožravá učebnice – 1. verze 2008, druhá 2013, přepracováno 2020

Nelíbejte Šípkovou Růženku (2014)

Faraonova pečeť (2015)

Tajemství staré lavice – pro literární soutěž Albatros 2016: 3. místo

Myšák, Hvězda a ztracená vzducholoď – pro lit. soutěž 2018

Apokatastasis (2020): Cesta domů, Pekelný plán, Svobodná zvůle, Marnotratná Lucie, Poslední dopis

Ježíš to teď nevytrhne (2020)

V roce 2020 jsem se trochu zbláznila – ale za to vražedné tempo psaní vděčím naší nejmladší, která mě v určité období velmi brzy budila a já využívala toho klidného času k tvorbě. A také tomu, že starší dvě děti už se přece jen zabaví i beze mne.

Co jste vlastně studovala?

Původně jsem začala studovat angličtinu a češtinu na PF, ale to jsem nedotáhla do konce. Pak jsem si udělala bakalářské studium Základy humanitní vzdělanosti na FHS UK, bylo to hodně zaměřené na historii a já jsem se specializovala na církevní dějiny, jak to jen šlo. Samozřejmě to nemá stejnou hodnotu, jako když někdo vystuduje historii, ale čerpám z toho.

Jaké máte další plány?

Přemýšlím o knize inspirované stavovským povstáním. Nepůjde ani tak o historii, ale o otázku svobody a hlavní motto bude láska k nepřátelům.