O mně

Psát knihy byl můj dětský sen, který se mi postupně splnil. Začínala jsem s dobrodružnými knížkami, kde hrdinům bylo většinou 13–17 let. Knížky jsem psala od roku 2007 do šuplíku a v roce 2020 jsem je všechny upravila a vydala. Zároveň jsem napsala knižní sérii Apokatastasis, která se zabývá teologickými otázkami souvisejícími s peklem. Byl to pro mě krok, který jsem dlouho nechtěla udělat—psát pro dospělé—ale nakonec mě i to začalo bavit. A po knížkách pro dospělé jsem se vrhla také na tvorbu pro menší děti.

Nyní, v roce 2026, všechny knihy postupně upravuji a připravuji k tisku. Na Amazonu funguje tzv. print on demand, kdy speciální stroj vytiskne klidně jen jednu knihu. Vydávat větší náklady knih je příliš nákladné a komplikované, a proto volím tuto cestu.

Dlouho jsem neměla potřebu vydávat papírové knihy, ale nyní naše děti dorostly do věku, kdy začínají moje knihy číst, a potřebuji je mít v tištěné formě především pro ně, popřípadě jako dárek pro své přátele.

Jsem ráda, že k tisku dochází až nyní—za ty roky jsem se „vypsala“ a nyní s odstupem času všechny knihy opravuji. Dělím dlouhá souvětí, opravuji neobratnosti, opakující se slova i chyby, které v knihách zůstaly. Občas se děsím toho, jaké chyby v knihách jsou. Ale některé jsem psala jednou rukou, kojila u toho miminko, zatímco mi „po hlavě“ skákaly další dvě děti. Upřímně zpětně nechápu, jak jsem většinu knih zvládla napsat právě v tomto období.

O čem jsou mé knihy?

Zápletky knížek jsou rozmanité—vysvobození zakletého zámku, pátrání po osudu autora, který vyškrábal do staré lavice složitý obrázek podivného městečka, artefakt ukrytý v hroudě uhlí, osudy ztraceného prince, pátrání po ztracené vzducholodi. Nechybí ani robinsonáda, cestování časem a křesťanské knížky.

Jakou ze svých knih bych čtenářům doporučila?

Strážce tajemství. Po převratu v království se ztratil následník trůnu a syn nepřátelského krále se ho snaží vypátrat. Je to příběh o šikaně a nečekaných přátelstvích. Knížka vznikla s odstupem třinácti let z několika mých prvotin a možná i proto mám k těmto hrdinům—Natanielovi a Barimovi—citový vztah. Navíc si myslím, že je to první knížka, ve které se mi podařilo vžít se víc do pocitů svých postav.

Tuto knihu jsem měla ze svých knih dlouho nejraději. Nicméně pro každou věkovou kategorii je vhodná jiná kniha. Mile mě překvapilo, jak moc se naší předškolačce líbí „Anakondy se neváží“. A také mě překvapivě začalo bavit psát i knihy pro dospělé. Nikolas Renard—napravený „zloduch“, který se posléze stal křesťanem a překladatelem—se rovněž stal mou srdeční záležitostí. Zatím vystupuje ve čtyřech knihách a další je mu částečně věnovaná. Navíc mám rozpracovanou dětskou knihu o jeho dceři Anastazii, ve které také vystupuje.

Co považuji za svůj největší literární úspěch?

3. místo v literární soutěži Albatrosu s knihou „Tajemství staré lavice“ (2016).

2. místo v literární soutěži na discworld.cz (2012)—i když tam není tak velká konkurence; psaní povídek ve stylu Terryho Pratchetta mě opravdu bavilo. Napsala jsem jich tam pět, i když jedna tam nyní chybí. Na stupních vítězů se umístila povídka KAMA-ŠUTRA. Najdete je pod mým dívčím jménem Markéta Tovarová.

Pořadí, v jakém jsou knihy psané

Pro zajímavost uvádím také pořadí, v jakém jsem knihy psala. Do určité míry je to částečné vodítko jejich kvality. „Nelíbejte Šípkovou Růženku“ je jedna z mých prvních a také nejslabších knih, i když jsou v ní určité zajímavé a vtipné pasáže. „Strážce tajemství“ je mnohokrát přepracovaný a patří ke knihám, které mám ráda. Nicméně bych řekla, že pozdější knihy (Ještědská akademie, Apokatastasis) mají lepší ohlas a daří se mi v nich lépe propracovávat závěry, pocity postav i zápletky.

Jaké jsou další plány?

Občas nějakou knihu rozepíšu a nedokončím. Někdy se k ní vrátím a jindy se zaseknu a nevím, jak mám pokračovat. V tomto zaseklém stavu je nyní více knih. „Lukáš a tajemný dodekahedron“ je příběhem Anastazie Renardové a korunního prince Lucase, mám napsaných prvních pár kapitol. Podobně je tomu i u další knihy „Kouzelník Šnekožrout a princ autista“—tu bych opravdu ráda dokončila. Také mám napsanou knihu „Lišák, sfinga a kouzelný koberec“—ta je hotová, ale nelíbí se mému manželovi. Chtěla jsem ji předělat, ale zatím jsem s ní nepohnula. Odehrává se částečně ve Vratislavicích nad Nisou. Chtěla jsem zůstat věrná oné místní literatuře, protože jsem si říkala, že se mi bude lokálně lépe nabízet.

Kromě své české tvorby se věnuji i dalším projektům. Jedním z nich je životopis mého dědy, který jsem rozdělila do dvou knih (Jaroslav Koudelka: Týn mého dětství, Zlín mého mládí) a nyní jej opravuji a upravuji. Podívat se na něj můžete zde: knihy mého dědy na Amazonu.

Za pomoci AI se podařilo několik knih přeložit a opravit. Vycházejí pod pseudonymem margarettachalet a jsou k dispozici na Amazonu. Zejména mě těší kladné ohlasy na „The Reconciliation of Lucifer with Christ“. Publikovat v angličtině je velice složité, ale je to jeden z mých dalších cílů a snů. Nicméně nyní jsem angličtinu na chvíli opustila, abych veškeré své dětské knihy připravila k tisku—aby měl syn co číst. S tím se samozřejmě vynořily nové chyby a potřeba předělat stávající e-knihy.

Přestože mám rozepsané knihy, je hlavním plánem pro rok 2026 zejména revize stávajících knih, vydání „Apokatastasis“, která ještě není opravená, papírově a také v angličtině. Pokud se to podaří, bude plán splněn na 100 %. A jelikož jsme již pár měsíců schválení pěstouni a „čekáme“ tak čtvrté dítě, budu mít o zábavu postaráno…