Výprava na Dračí ostrovy

49 

Jedná se o 2. díl knihy Strážce tajemství. Příběh se odehrává ve fiktivním středověku ve smyšleném kraji.

Nataniel má své důvody proč prchá ze země a míří na tajemné Dračí ostrovy. Brzy zjistí, jaké je to být Robinsonem. Není ale sám a není tak úplně bezradný. Má v plánu postavit si novou loď a vrátit se zase zpátky mezi lidi.

Podaří se mu ostrovy opustit a najít ztracenou princeznu?

Popis

Delší ukázka (první tři kapitoly): Ukazka_Vyprava_na_Draci_Ostrovy

Krátká ukázka:

Nataniel stál před hospodou, kde vysedávali s korbeli v ruce statní námořníci, a čekal, až se ti chlapíci uklidní. Smáli se totiž, až se za břicha popadali. Nataniel strávil celý večer tím, že obcházel všechny rybáře, kapitány a námořníky v přístavu a každého se ptal, jak by se dostal na Dračí ostrovy. Doufal, že ho tam bude někdo za peníze ochotný odvézt, ale nikdo takový se nenašel. A tak tady teď stál a položil jim jinou otázku: „Jak by se na Dračí ostrovy dostal on sám? Dala by se někde koupit loď tak malá, aby ji zvládl ovládat sám a aby na ni měl peníze?“

Jeden námořník si utíral slzy, jak se zalykal smíchy a další vypadal, že snad spadne ze židle.

„Na takovou hloupost rovnou zapomeň,“ řekl další muž, který se sice nesmál, ale také vypadal pobaveně.

„Víš, proč se ty ostrovy jmenují Dračí? Protože tam žijí draci! Slupnou tě k snídani jako malinu!“

„Jak to vlastně můžete vědět, když tam nikdo nikdy nebyl?“ zamračil se Nataniel.

„Kdo říká, že tam nikdo z nás nikdy nebyl?“ podíval se na něho jeden ze starších námořníků.

„Vy jste tam byl?“ obrátil se na něho Nataniel. „Ptal jsem se totiž už snad každého v přístavu a ještě jsem na nikoho, kdo by tam byl, nenarazil.“

„Protože každý, kdo se o to pokusil, skončil už dávno v dračím žaludku,“ přihodil kdosi.

„Víš, proč se říká, že ještě nikdo nikdy neviděl draka?“ zasmál se jiný námořník. „Protože pokud ho někdo viděl, tak to bylo to poslední, co kdy v životě spatřil.“

Onen starší námořník se opět ujal slova. „Kdysi jsme tam zastavili, když jsme potřebovali nutně nabrat vodu. Bouře nás zahnala do těch míst a my už byli úplně bez zásob. Vylodili jsme se na jednom z těch menších ostrůvků souostroví, vodu jsme tam sice nenašli, ale natrhali jsme si tam aspoň kokosové ořechy. A ty potvory jsme viděli. Létaly nám celou dobu nad hlavou a zřejmě to považovaly za zajímavou podívanou. Byli obrovitánští a byla jich tam spousta. Myslím, že měli rozpětí křídel tak deset metrů. Nevypadali vyloženě jako draci. Spíš jako něco mezi netopýrem a ptákem s takovým divným dlouhým ocasem. Měli zobáky plné malých zubů, a pak jeden z nich zaútočil na našeho psa. Naštěstí se mu podařilo utéct mezi stromy a tam se za námi ta příšera nevydala. Každopádně to bylo děsivé. Ale mám od té doby aspoň co vyprávět.“

„Neznáte náhodou někdo muže, který se jmenuje Ralf Drak?“ položil jim Nataniel svou další otázku.

„A jak si myslíš, že se jmenoval ten šílenec, který nám poručil tam přistát? Od té doby se mu tak říkalo. Ale starýho Ralfa jsem neviděl už aspoň pět let.“

„Ralf Drak možná někdy před třinácti lety unesl malou holčičku s rudými vlasy,“ podíval se na něho Nataniel tázavě. „Neviděl jste ho někdy někdo s takovým dítětem?“

Tentokrát se ozval jiný z mužů. „Unesl? Vždycky o ní říkal, že je to jeho dcera. Žil s ní celé roky v malé vesnici u Vidlákova, co já vím. A pokud se nepletu, měl ještě další dvě menší děti. Každopádně po Ralfovi se před pár lety slehla země. Zapíchl tehdy chlapa a někam utekl.“

„A nemohlo to někam být na Dračí ostrovy?“ nadhodil Nataniel s nadějí v hlase.

Jeden z námořníků si zamyšleně přejel rukou po bradě. „Kdybych byl vrah a hrozila mi oprátka, možná bych se raději zabydlel na rajských ostrovech plných draků a postavil se jim. Pořád lepší drak než kat.“

„Ty ostrovy jsou jinak nádherné,“ doplnil ho starší námořník. „Byli jsme tam na podzim a pořád tam bylo příjemně teplo. Jsou tam husté pralesy, rostou tam kokosové palmy, létají tam papoušci a je tam velká laguna plná ryb. Bylo by to krásné místo k životu…“

„…kdyby si to nemysleli i draci,“ doplnil ho další z mužů.

„A nenapadá vás způsob, jak se tam dostat?“ trval si Nataniel na svém.

„Ty sis to vážně vzal do hlavy, viď?“ podíval se na něho starý námořník. „Víš, chlapče, ty ostrovy samotné jsou sice krásné, ale jinak je to pro námořníka hotové peklo. Z jedné strany tam je silný mořský proud a jsou tam snad stovky podmořských skalisek. Ralf byl ten nejlepší kormidelník a nejzkušenější kapitán, jakého jsem kdy zažil a i on měl tehdy co dělat, aby nás odtamtud dostal. Tím ti chci říct, že tě tam nikdo neodveze, ani kdybys mu nabízel kdoví co.“

„Ale kdyby byla nějaká malá loďka, tak ta by se tam propletla spíš,“ uvažoval Nataniel nahlas.

Starý námořník si povzdychl a zavrtěl hlavou. Chvíli na Nataniela jen tak koukal, a pak řekl. „Přijď brzy ráno k lodi, která se jmenuje Mořská panna, o něčem bych věděl.“

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí “Výprava na Dračí ostrovy”

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *