Nelíbejte Šípkovou Růženku

49 

Líbat Šípkovou Růženku se nedoporučuje. Jedno je jisté – jí to rozhodně nepomůže, a ten, kdo to udělá, pravděpodobně ztratí peníze, koně, čas a případně i trůn. K tomu, aby byla zachráněna, je potřeba, aby spojili své síly jeden královský detektiv, trpaslík, který miluje matematiku a dva poškoláci. A samozřejmě není nikdy na škodu seznámit se s největším hrdinou té doby – černým Arnoldem a mít k ruce draka. Draci hrají v tomhle příběhu důležitou roli, protože bez nich by se nikdy neodehrál. Tedy bez nich a bez jednoho žárlivého alchymisty. Co se vlastně stalo ten den, kdy usnul celý zámek v Růžovém království, pomůže odhalit deník pubertální princezny Růženky.

Kategorie: ,

Popis

Delší ukázka (první tři kapitoly): Ukazka_Nelibejte_Sipkovou_Ruzenku

Kratší ukázka:

V obyčejných městech jako jsou Praha, Brno či Prčice se lidé bojí obyčejných tvorů, jako jsou hadi, vosy či myši. V Brně a Praze mohou mít lidé ještě strach z toho, že když budou po někom něco chtít, pošle je onen dotyčný do Prčic. V Prčicích se lidé do Prčic většinou neposílají, protože už tam jsou. V malém městečku Ďasovice má nebezpečí úplně jinou podobu. Jmenuje se paní Vyhnánková.

Paní Vyhnánková vypadá na první pohled jako bezmocná stařenka, když se však pomalu loudá ulicí, není vhodné dívat se na její nápadně velký klobouk, za kterým má podle ročních období nastrkané buď první jarní květiny nebo naopak červenající podzimní listí, ani na její dlouhý kostkovaný plášť či dřevěnou hůlku, která rytmicky dopadá na dláždění z kočičích hlav. Je dobré pozorovat její stín. A lidi, kteří se v něm ocitnou. Budete-li se dívat pozorně, všimnete si, jak se náhle samotnému starostovi roztřesou kolena hrůzou, jak ředitel továrny na sekáčky na maso začne šátrat po kapsách a hledat svůj inhalátor nebo jak policejní náčelník zkušeným pohybem zachytí svou omdlévající manželku.

Generace za generací uctivě zdraví tu stále ohnutější, seschlejší a pomalejší pozoruhodnou dámu, před kterou uctivě smekali čapky už jejich rodiče a rodiče jejich rodičů před nimi. Samozřejmě se najdou i tací, kteří ji minou bez povšimnutí. I do Ďasovic občas zavítají turisté. Ale každý, kdo už nějaký ten pátek v městečku bydlí, o paní Vyhnánkové slyšel a většina lidí má dost rozumu na to, aby se jí klidila z cesty, a spolu se sebou aby uklidili i každý odpadek, po kterém by stařenka mohla uklouznout nebo větev, o kterou by mohla zakopnout.

Ale dost již bylo chození kolem horké kaše. Paní Vyhnánková není žádná kouzelnice, nebezpečná vražedkyně ani znalkyně bojových umění. Je ředitelkou místního víceletého gymnázia a je jí už celá desetiletí. Té drobné staré dámě je celých devadesát šest let a slovo důchod považuje za stejně vulgární jako všechna ta slova, místo kterých se na stránkách slušných knih a novin píší tři tečky nebo hvězdičky. Před mnoha lety, když bylo paní Vyhnánkové pouhých osmdesát, se ji pokusil tehdejší starosta (který byl ve městě jen krátce a nebyl absolventem gymnázia) naznačit, že by možná měla začít uvažovat o odchodu do penze. Ve stejnou dobu vyšlo najevo i to, že paní Vyhnánková je majitelkou několika důležitých budov ve městě a od té doby už nikdy žádný starosta s podobně vulgárním nápadem nepřišel.

V našich zemích asi neexistuje nic jako zvláštní gymnázium, které by bylo zároveň polepšovnou. Byl by to tak trochu protimluv, protože gymnázium by mělo být jednou z lepších škol. Gymnázium v Ďasovicích se ale takovou pozoruhodnou školou stalo. Pokud nějaký ředitel vyloučil ze školy dítě, které se pokusilo podpálit školu či dohnat polovinu učitelského sboru do blázince, dalo se očekávat, že na gymnáziu, kde vládla tahle stará dáma, přijmou takového rošťáka s otevřenou náručí. A dalo se také očekávat, že se během následujících let z takového rebela stane příští starosta, ředitel domova důchodců, sólista národního divadla, pěstitel růží, chovatel motýlů, ošetřovatel slonů, krotitel tygrů, vychovatel dětí – zkrátka někdo, kdo si zvolí nelehké povolání, ve kterém bude pečovat o něco křehkého nebo krotit síly přírody. Ostatně věřím, že pokud byste zavítali do Temelína, do cirkusu nebo na Pankrác, najdete tam hned několik zaměstnanců, kteří budou mít na maturitním vysvědčení podpis paní Vyhnánkové. A v tom posledním případě budou všichni do jednoho na té straně mříží, kde jsou píchačky, šatny pro zaměstnance a dveře, vedoucí ven na ulici.

Rebelové, kteří přišli na ďasovické gymnázium, nikdy nemluví o tom, co se jim přihodilo, když zůstali po škole. Říká se, že to bylo něco tak strašného, že neexistují slova, která by to popsala. Nikdo, kdo byl kdy po škole, neprozradil to, čím prošel nikomu jinému. Poškoláci o tom nemluví dokonce ani sami mezi sebou – jen si vyměňují onen pohled. Pohled, který říká: Já to vím a ty to víš a oba budeme mlčet navždy.

Na gymnáziu existuje dokonce něco jako poškolácké legendy. Krvežíznivý Tonda zvaný Řezník, Cecilka Trhačka nebo Jenda Žhář. Ti tři nebyli žádní géniové. Tonda krvežíznivě pitval žížaly, jen aby zjistil, že žádnou krev nemají, Cecilka dokazovala svou statečnost kamarádkám tak, že holýma rukama roztrhala vosí hnízdo visící na nedalekém stromě a Jenda začal s podpalováním své bývalé školy u své vlastní židle – spíše než jejich drsné činy děsili ti tři své okolí svou vlastní hloupostí, ale když pak dali hlavy dohromady, dokázali společně zosnovat pořádný průšvih. Nemá cenu tu celý ten příběh popisovat, aby snad v nějaké podobně prosté mysli nezasel zrnko inspirace, řeknu jen, že v něm hlavní roli hrál jeden ztracený učitel, sklenička projímadla, bezzubý pes, rezavý kladkostroj, nefunkční bomba, devět mrtvých krys a jedna falešná bankovka. Dovedete si jistě představit, jak toto vše dokázalo na celou noc zaměstnat policejní hlídku i dobrovolné hasiče, a proč se od té doby vykládá, že v místním supermarketu straší. Důležitější je, že tam, kde nepomohly slzy, nářky, nadávky ani facky rodičů, pomohl zásah jedné drobné stařenky. Ti tři zůstali po škole a říká se, že za jednu noc zestárli o tři roky. Tonda, jehož nejoblíbenější hračkou byl do té doby skalpel, začal následně hrát na harfu a věnovat se vodní gymnastice. Cecilka namísto střelby vzduchovkou začala experimentovat s pěstováním vegetariánských masožravých rostlin a Jenda namísto házení práskacích kuliček začal skládat básně.

Mezi nejdrsnější z vtípků, které mohou potkat nové studenty ďasovického gymnázia, patří nabádání k tomu, aby provokovali tu na první pohled bezmocnou stařenku. A aby byl někdo tak zlomyslný a něco tak sebevražedného druhým doporučil, musí být jeden nebo druhý dočista pitomý.

Jeden z těch nešťastníků, který se k něčemu takovému dal vyprovokovat, se jmenoval Oskar Bezouška.

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí “Nelíbejte Šípkovou Růženku”

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *