Masožravá učebnice

49 

Rudolf II. jí říkal Masožravá učebnice, ale alchymista Štěpán Holátko ji pojmenoval Kniha času. A student Jáchym Šlik, který chodí do Závišova gymnázia, školy specializované na historii, je jí teď na stopě. Jáchym je přesvědčený, že snad neexistují dva nudnější a zbytečnější předměty, než je Historie náboženství a latina. Ta kniha ho ale přesvědčí tím nejpozoruhodnějším způsobem, že by bylo dobré i těmhle věcech věnovat pozornost.

Příběh se odehrává částečně ve 21. a částečně v 17. století a možná jste už uhádli, že se v něm bude cestovat časem. Většinou dávám na ukázku první kapitolu, ale tady jsem dala svou jinou oblíbenou pasáž.

Kniha popisuje utrpení křesťanů v době, kdy vyšlo Obnovené zřízení zemské. Částečně se v ní zamýšlím i nad otázkou Ježíšova příchodu a pekla. Pokud nevíte, jaký je rozdíl mezi futurismem a preterismem, dočtete se tu pár informací na toto téma.

Popis

Krátká ukázka:

Vyškrábal se z vody ven a s trochu klidnější hlavou se rozhodl zavolat speciální posily. Jeho mobil ale nefungoval, navzdory tomu, že byl údajně vodotěsný – někdo, jak se zdálo, zase šetřil na policejním vybavení a bránil mu dělat pořádně jeho práci.
„Hej, kluci,“ zavolal na ty dva studenty, „Nemáte mobil? Nemám tady signál nebo mi ten můj odešel kvůli té vodě.“
„Což nám ten žváč chce povědíti?“ podivil se jeden z nich.
„Což jest mobil? Míníš snad jakési hovado?“ zaváhal druhý a nechápavě zavrtěl hlavou. „Utekl ti kůň?“
„Nikoliv, mluví o pečeti – signum,“ zamrmlal první a nahlas se zeptal: „Potřebuješ písaře?“
„Potřebuju si zavolat do Prahy,“ zopakoval policista svoji žádost.
Muži vyprskli smíchy.
„Zkus vylézti na strom,“ navrhl mu jeden. „Budeš-li zvučně volati, snad bude slyšán hlas tvůj ve vsi sousední a však v Praze?“
„Zříš odění jeho?“ zašeptal druhý potichu. „Věru, že jest to blázen a jistě jest také ochmelen.“
Jeden ze strážných popošel k Mrázkovi, šťouchl toho podivného chlápka do nápisu na prsou a zeptal se: „Což jest policie?“
Petr Mrázek věděl o zdejší škole, že se tu studenti učí o minulosti pomocí různých her, ale teď na to neměl vážně náladu.
„Tak dost, kluci,“ obořil se na mladé strážné. „Tohle je vážná věc, opravdu nutně potřebuju telefon.“
„Chceš si koupiti tele?“ podíval se na něho jeden z mladíků a doufal, že tomu podivínovi konečně trochu rozumí.
Mrázek se zamračil. „Je hezký, že tu školu tak žerete, ale já tady něco důležitého vyšetřuju, takže by bylo fajn, kdybyste si na chvíli přestali hrát na patnácté století, nebo jaký to zrovna máte rok.“
„Jest rok 1625,“ snažil se mu být trochu nápomocný strážný, „věru jsi jistě velmi ochmelen, když nevíš ani toho, jakáž jest doba.“
„Jsi v zemích koruny české,“ dodal druhý z mužů, přesvědčený, že ten blázen, se kterým mluví, dočista ztratil hlavu, „a panovníkem jest-“
„Já vím moc dobře, jakej je rok a že panovníkem je Miloš Zeman,“ utrhl se na něj Mrázek, „tohle je maření policejního vyšetřování,“ rozčiloval se dál, „a mně už ty vaše blbý srandičky nebaví. Máte štěstí, že ještě nejste plnoletý. Takže kdybyste mě teď laskavě pustili dovnitř, rád bych pokračoval ve své práci.“
Mrázek už nebyl jediným, komu docházela trpělivost, ale jeden ze strážných učinil ještě poslední zdvořilý pokus mu pomoci: „Zemanem tohoto panství jest Matěj Pšenička, žádného zemana Miloše neznám.“
Policista zavrtěl rozčileně hlavou a chtěl ještě něco dodat, ale při tom pohybu zavadil pohledem o kopec, na kterém měla stát zbrusu nová rozhledna. Byla to dominanta tohoto kraje a on ji teď neviděl.

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí “Masožravá učebnice”

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *