Faraonova pečeť

49 

Faraonova pečeť je křesťanská knížka na téma evoluce nebo stvoření.

Vědeckých publikací na toto téma existuje spoustu a člověk je někdy zahlcený množstvím odborných informací, které v nich nachází.

Ve Faraonově pečeti je tato otázka zpracovaná formou příběhu. Tři dospívající najdou podivný nález a začnou přemýšlet o původu života a historii. Jejich dobrodružství začíná v Českém ráji, ale postupně je zavede do Berlína a do Egypta, kde ve Velké pyramidě pátrají spolu s podivínským německým archeologem po tajemství, skrytém za zapečetěnými dvířky. A aby toho nebylo málo, mají zákeřného nepřítele, který je jim nejen na stopě, ale často je naopak o krok napřed a hází jim klacky pod nohy. Když se hlavní postavy seznámí s rodinou protestantského pastora, vyvstane také otázka, jak je to s Bohem a zda je možné ho opravdu poznat.

Odbornou část pomohl sepsat můj manžel, který na dané téma přečetl řadu vědeckých publikací.

Popis

Delší ukázka (první tři kapitoly): Ukazka_Faraonova_pecet

Kratší ukázka: 

„Dali jsme si jméno Záhadná trojka. Ve skutečnosti jsme ale záhadní nebyli my, to jen záhady začaly kroužit okolo nás, jedna za druhou, jako nějaké planety. Nejdříve jsme si mysleli, že to, co jsme našli, změní tak akorát naše prázdniny. Pak jsme doufali, že to změní svět. Nakonec jsme pochopili, že svět se změnit nechce, ale změnilo to nás. To jméno „Záhadná trojka“ použil poprvé můj tatínek…“ Katka Lišková odložila plnící pero a zamyšleně se podívala z okna. Nebyla ten typ, který by si psal deník a teď se rozhodla, že založí něco jako kroniku, ale moc jí to nešlo. Napsala pár řádek a už nevěděla, jak pokračovat. V duchu se vracela k tomu týdnu, který před čtyřmi měsíci poprvé strávila s dvojčaty, Markem a Tomášem.

Někdy po Vánocích uhodily kruté mrazy a její otec si na náledí zlomil nohu. V té době byli už čtyři roky sami. Katky maminka byla úspěšná pianistka a zemřela při zemětřesení v Japonsku, kde tou dobou měla turné. Katka na dlouhou dobu zapomněla, jaké to je, když se člověk směje nebo má z něčeho radost. Zvykla si na tatínkův zakaboněný obličej a opravdu ji překvapilo, když ho po dlouhé době viděla opět veselého. Moc nechápala, co je zrovna na zlomené noze tak radostného, ale tatínek se jí brzy přiznal k tomu, že se v nemocnici seznámil s jistou rozvedenou doktorkou, Helenou Millerovou. Katce ta myšlenka byla ze začátku nepříjemná, ale jak se z tatínka začal zase postupně stávat přívětivější člověk, mizel z jejich domácnosti neviditelný tíživý černý mrak a ona se s tou představou celkem smířila. Tatínek se s paní doktorkou scházel asi dva měsíce, a pak usoudil, že je načase, aby se Katka seznámila, a to nejenom s ní, ale také s jejími dvěma syny.

Liškovi měli v Českém ráji chatu, kde měli strávit všichni společně jarní prázdniny. Byl to takový starý dům s neopraveným podkrovím. Dole byly tři místnosti, kuchyň spojená s velkým obývacím pokojem a ložnice a v každé z nich bylo několik míst na přespání.

Jarní prázdniny připadly toho roku na konec chladného února, a tak byl jejich domek řádně vymrzlý. Pan Liška ihned zatopil a dal vařit vodu na čaj, paní Millerová vybalovala zásoby jídla, které cestou společně nakoupili, Katka si rovnala svoje věci a zatímco Tomáš se ochotně nabídl, že přinese ze sklepa uhlí, Marek se do žádné práce nehrnul a když zjistil, že po něm nikdo nic nechce, šel si zvědavě prohlédnout chatu.

Sotva se za Tomášem zavřely dveře do sklepa, ozvala se pořádná rána. Znělo to, jako když se kovový kbelík kutálí dolů ze schodů.

Nebylo se čemu divit. Tomáš byl trošku zbrklý a zdálo se, že na schodech uklouzl. Za ty dvě hodiny, které spolu strávili v autě a v obchodě, měla už Katka o dvojčatech svou představu. Vzhledově si byli podobní jako vejce vejci, ale Marek si nechával narůst dlouhé vlasy, aby si ho nikdo nemohl splést s jeho bratrem. Katka se mu moc nedivila. Marek byl bystrý a zábavný, talent na matematiku. Možná byl trochu pohodlnější a oproti Tomášovi měl pár kilo navíc, ale jinak ho v ledasčem převyšoval. Tomáš byl trochu pomalejší v myšlení a byl to takový srdečný dobrák, který se chtěl hned s každým přátelit. Ochotně se vybavoval s Katčiným otcem a na rozdíl od Marka se ani nepousmál, když se mu Zikmund Liška představil. Tomášovi ani nedošlo, že je na tom jménu něco zábavného. Obzvlášť když byl jeho nositel navíc profesorem historie na Karlově univerzitě a ani přibývající šediny nedokázaly ještě zcela zamaskovat medově hnědý odstín jeho vlasů, které na sluníčku vypadaly téměř rezavě. Ono „téměř“ ale nebylo pro studenty žádnou překážkou. Stejně mu říkali Zikmund, liška ryšavá. Profesor Liška navíc onu dobu Karla IV. a jeho syna Zikmunda Lucemburského vyučoval. Začal se o ni zajímat právě kvůli oněm posměškům, které musel slýchat průběžně po celý život. Nyní se ale už většinou ozývaly jen za jeho zády.

Katka pozorovala jejich návštěvu a zatímco na schodech ještě rámusil kbelík, slyšela Marka, který se v sousední místnosti zasmál a polohlasně to okomentoval slovy: „To je prostě můj brácha.“

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí “Faraonova pečeť”

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *